Jaro je zase tady a já mám opět chuť psát i pro sebe, ne jen pracovní články. Možná vám dlužím pár písmen na vysvětlenou. A tak to spojím do článku o prvních jarních dnech.

Nastavili jsme si obal té naší bubliny dost dobře. Cítím se v ní šťastně, navzdory tomu, co všechno se venku děje. Navzdory tomu, že soucítím s každou bolestí, kterou moji nejbližší cítí právě teď.

Tenhle článek je takovým mým ventilátorem všech myšlenek, které nutí uzavřít Instagram, zrušit podcast a nafouknout pomyslenou bublinu, ve které si zase budu žít. Žít jen s vámi, kdo to se mnou zle nemyslíte. A třeba zase svými slovy pomáhat těm, kteří ty slova zrovna potřebují číst.

Jestli jsem v minulém článku psala o tom, jak nás všechny vlna koronaviru zasáhla, pak jsem si to možná měla nechat až do dalšího článku. Ale nebojte, tentokrát to nebude jen a pouze o stavem v sobě covidu... mám v sobě totiž konečně i pozitivní náboj.

Rok 2020 nám všem přinesl především velkou dávku opatrnosti a starosti o své okolí. Kolikrát jste oproti loňskému roku použili slovo dezinfekce, rouška nebo strach? Tohle všechno mi vnáší do hlavy myšlenku, že už nic nebude tak, jako dřív.

Můj první fialkový sirup. Já jsem si totiž moc přála dělat taky něco "svýho", co moje maminka ještě nedělala. Protože všechny recepty, bylinky i rady mám od ní. A já si chtěla vytvořit nějakou svou "jarní tradici".