Podzim 2020: Karanténa a plnění snů

Jestli jsem v minulém článku psala o tom, jak nás všechny vlna koronaviru zasáhla, pak jsem si to možná měla nechat až do dalšího článku. Ale nebojte, tentokrát to nebude jen a pouze o stavem v sobě covidu... mám v sobě totiž konečně i pozitivní náboj.

A ne, tím pozitivním nábojem nemyslím pozitivní výsledek covid testu :) Opravdu, je to  dva dny, co jsem si prošla testováním s negativním výsledkem. I přesto jsem ale v karanténě (pro jistotu), a tak mám konečně čas napsat můj další článek na blog, který už nějakou chvíli odsouvám. Já pořád teda píšu. Jen jsou to buď články externí a nebo (prozatím) nepublikovatelné. Jsem to ale tajnůstkářka, co? :) a mezitím blog zeje prázdnotou. Hm, blogerka hadr.

Přijde mi, že jsem celý letošní podzim jen zalezlá doma. A že je mi tak vlastně dobře. V tom útulnu, teplu, s dobrým čajem a měkkou dekou. Dokonce ani ty nádherný, barevný listy v lese za rohem mě málokdy přesvědčí, abych vystrčila paty z domu. Až se teda trochu stydím, jak velký pecivál jsem.

Jenže já nejsem tak úplně líná. Většinu dne sedím u počítače a vytvářím si tu takový můj malý velký sen, ke kterému mě okolnosti koronavirové doby dovedly. Vlastně (a to bude znít vážně divně a pohrdavě) bych měla této dobře děkovat a být vděčná. A "všechno zlé je k něčemu dobré" vážně asi funguje... Jsem toho jasným důkazem. A nebojte, brzy vám to taky řeknu.

Je začátek listopadu a moje maminka klasicky už připravuje nové vánoční dekorace, aby "byla připravená, jak sama říká. Vždyť advent je tu za tři týdny! Miluju její nadšenost z Vánoc a čím jsem starší, tím víc její okouzlení z adventu sdílím. Myslím, že i já letos budu mít vyzdobeno dříve. Teda jestli mi řemeslník konečně dovolí udělat ten velký úklid, který si slibuju už nějakou dobu. Protože dokud tu kutá, je každý velký úklid zbytečný. Ale! slíbil, že do Vánoc bude koupelna hotová. A tak mu věřím. Ono mi totiž nic jiného ani nezbyde.

Než se ale pustím do adventu, uklízení a výzdoby, chci si ještě chvíli užívat ten barevný podzim plný hygge nálady, dýňových polívek (na kterých jsem si asi vytvořila závislost), černého čaje s medem od včelaře z vesnice za lesem a taky kaki (ano, to ovoce..moje další nová závislost). Měkká deka, seriály stále dokola, praskající krb a taky psaní, psaní, psaní. Pořád dokola.

A co naplňuje letošní podzim vás? Jsou to procházky, které nám (jako jediné) dodávají pocit svobody? Nebo je to velký hrnek horké čokolády? Teplé ponožky? Nebo rozečtená knížka? Čím si děláte v téhle zvláštní době radost vy? Napište mi to na Facebook nebo Instagram. Budu ráda za inspiraci.

Užívejte si poslední dny podzimu, protože, jak by řekla moje maminka, za chvíli je tady advent. A s ním konec roku, do kterého já vkládám obrovské naděje! Ale,.. to až zase příště, jo? :)