První jarní dny

Jaro je zase tady a já mám opět chuť psát i pro sebe, ne jen pracovní články. Možná vám dlužím pár písmen na vysvětlenou. A tak to spojím do článku o prvních jarních dnech.

Chci vysvětlit mojí odmlku hned na začátku článku a už se k tomu nevracet. Pokud čtete moje články nebo jste dokonce poslouchali moc podcasty, tak moc dobře víte, že jsem v jednu chvíli vypadla a už znovu nenaskočila. Důvod to mělo jeden jediný. Neměla jsem v tu chvíli vůbec důvěru v tento prostor na internetu, kam jsem často zveřejnila i velmi osobní chvíle. Influencer ze mně nikdy nebude, to vím roky. Ale když vám začnou chodit nepříjemné, vlezlé emaily, které by leckdo označil jako šikanu nebo zkrátka obtěžování, tak vás přestane bavit...se sdílet.

Udělala jsem proto pár změn, uzavřela na čas svůj instagramový profil a dokonce úplně smazala podcastový profil. Asi to chce ještě pár let, než si zvyknu, že můj hlas promlouvá nejen k lidem, kteří to poslouchat chtějí a mají moje myšlenky rádi, ale taky k lidem, kteří to se mnou zas tak dobře nemyslí. Teď ten čas zkrátka není. Ale věřte, že podcast miluju.. a myslím, že se k němu jednou vrátím. Až najdu správnou formu, díky které to budu moct sdílet 

Jaro a můj blíženecký syndrom

Nemám to jak jinak pojmenovat. Zase sedím jedním zadkem na snad třech židlích a nejraději bych stíhala tři životy najednou.Tenhle syndrom se ve mně probouzí vždy se začátkem jara, nehledě na pandemickou situaci nebo vládní opatření.

Před pár měsíci jsem udělala dost důležitý krok v mém životě a rozhodla jsem se pracoval na vlastní noze, na vlastní pěst. Díky tomu se mi život obrátil vzhůru nohama a já znovu hledám určitý systém, který bude ten nejlepší pro celý můj denní režim. Často se stane, že pracuju od brzkého rána až do úplné noci, což, jak všichni víme, není ta správná cesta. S příchodem jara ale konečně nacházím zase ten svůj intuitivní klid, se kterým mám pocit, že zvládnu úplně všechno.

A tak to všechno zvládám. Zvládám psaní i další tvoření v mé malé dílničce. Zvládám ukočírovat ten náš motorsportový svět, který se každou chvíli rozrůstá o nový projekt, nové příležitosti a s příchodem sezóny taky o nové termíny, které plní diář. Do všech těchto úkonů ale pořád držím i své další já, které myslí na sebe samotnou, na intuici v sobě a taky na klid, který se tak hezky šíří lidem dál.

Zase kvete podběl a já do svého denního programu opět dávám i dlouhé procházky přírodou, které jsou v dnešní zvláštní době víc než potřebné. Nemůžu se dočkat, až se zase rozepíšu o tom všem, co se mi v hlavě honí.

Pokud tu stále někdo jste a čtete to i po tak dlouhé pauze, pak vám moc děkuju. A doufám, že vám dokážu přenést nějaký kousek svého zamyšleného já do vašich chvil přemýšlení.