Už vždycky budeme trochu opatrní

Rok 2020 nám všem přinesl především velkou dávku opatrnosti a starosti o své okolí. Kolikrát jste oproti loňskému roku použili slovo dezinfekce, rouška nebo strach? Tohle všechno mi vnáší do hlavy myšlenku, že už nic nebude tak, jako dřív. 

Abych řekla pravdu, začala jsem nad tím přemýšlet někdy minulý týden. Právě jsem jela v autě a měla jsem za sebou svou typickou dvouhodinovou kávičku u mé milované babičky. My vždycky u kafíčka a cigárka probereme mnohem víc, než se zdá. A tak to bylo i tentokrát.

Sama se mi rozpovídala o tom, jak jí celý rok 2020 a koronavirus mění život před očima. Tou dvouměsíční totální izolací od světa, lidí a normálního života se dlouho učila zase "chodit ven" a nebát se vyjít mezi lidi. Věčným strachem, co z televize v jejím obýváku jen chrčel, se tak nějak zalekla v sobě samotné.

A teď, když už "jsme z nejhoršího venku" se nikdo z nás ale neumí úplně rozeběhnout a zase si život naplno užívat. Pokud to někdo z vás zvládnul, koukejte mi napsat svoje tipy! Já bych je vštěpila sobě i mé babičce!

Musím totiž babi dát za pravdu. "Cítím se tak nějak bez energie, bez elánu, bez šťávy a radosti ze života. Nic mě pořádně nebaví, na nic se netěším, nic raději neplánuji," To jsou věty, které nechcete slyšet ani v hlavě, ani od svých nejbližších. Ono se s tím totiž těžko něco dělá.

Já se považuji za dost optimistického člověka, který jen tak neztrácí víru, naději ani úsměv. Ale se vším, c o si z té koronavirové krize odnáším, je taky to, že ne vždycky je nutný kolem sebe házet jenom úsměvy. Že někdy je snad i prospěšnější ukázat světu "jo, taky jsem v prdeli a není mi do zpěvu". Ono se totiž kdekomu dost uleví, když uvidí, že jste "taky jenom člověk" a že taky máte všední problémy.

Tenhle článek ve vás rozhodně nemá vyvolat to, že máte být smutní a plní depresí! To je to poslední, co bych chtěla, ježiš! Ale chci jen tak trochu naťuknout to, že je v pořádku, když se vám nedaří. Zvlášť v roce 2020. Protože všichni jsme si prošli těžkým obdobím... které ještě nekončí. A my pořád ještě bojujeme.

Ať už s pracovní krizí, s ponorkou doma, s ponorkou v sobě uvnitř, se špatnou náladou, se strachem, s finančními problémy, s rodinou....

Ano, můžeme si říct, že je to všechno o úhlu pohledu a tuhle frázi já používám dost často a ráda. Jenže, přiznejme si, všichni kolem sebe v tomto roce máme většinu těch, kterým se nedaří nebo nejsou spoko. A tak nezbývá, než věřit a doufat, že se na nás na všechny to sluníčko zase usměje.

Taky chci říct, že můj rok 2020 není jiný. Jako by mě opustilo štěstí, se kterým jsem jinak šla za ruku víceméně celý dosavadní život. Ale bylo by divný, kdyby se mě nepustilo, ne?

Takže - pokud máte tip, jak se zbavit #deprese2020 , sem s ním! A pokud v tom jedeš se mnou, tak nepřestávej bojovat! Protože už brzy se na nás zase štěstí usměje, na všechny najednou! A to pak bude kolem lásky, radosti, úsměvů,...až nám to bude zase připadat divný :)